Oblouková lampa

Oblouková lampa

  • 24. 2. 2021

Světlo do končícího období temna pod nadvládou Habsburků přinesl vynález elektrického osvětlení prostřednictvím obloukové lampy. Princip obloukové lampy byl znám už od první poloviny 19. století, nicméně k jejímu významnému zdokonalení přispěl František Křižík (1847-1941). 

Oblouková lampa svítí velmi intenzivním světlem, který vydává elektrický oblouk hořící mezi dvěma elektrodami. Elektrody se zprvu vyráběly lisováním z dřevěného uhlí a následně lisováním retortovaného uhlí (petrolejového koksu), což byl odpad z výroby svítiplynu. 

K problémům, které bylo třeba vyřešit bylo stejnoměrné hoření elektrod, a především zajištění stejné vzdálenosti konců elektrod od sebe. 

V dnešní době víme, že elektrody uhořívají nerovnoměrně. Kladná elektroda se na konci prohlubuje a vytváří důlek, kdežto záporná se zahrocuje. Navíc teplota anody je asi 4000°C, což je asi o 1000°C více než teplota katody a z toho plyne, že anodu je nutné posouvat čtyřikrát rychleji nebo ji vyrobit tlustší.

Františe Křižík se zasloužil o originální konstrukci regulace posunu a byl mu (a jeho kolegovi Ludvíku Pietteovi) v Plzni udělen patent č. 16297 z 2. dubna 1882.

Udělení patentu předcházela zlatá medaile, kterou Křižík obdržel na Mezinárodní elektrotechnické výstavě v roce 1881 v Paříži a zavedení elektrického osvětlení obloukovými lampami v Praze v Hybernské ulici.

První zakázky na městské pouliční osvětlení realizoval v roce 1887, kdy v březnu rozzářily obloukovky Jindřichův Hradec a krátce nato také Písek.

V roce 1891 pro osvětlení Zemské jubilejní výstavy království českého již Křižík použil 226 obloukových lamp a více než 1400 žárovek. Nicméně v té době již podle jeho patentů byly obloukové lampy vyráběny v zemích jako USA, Anglie, Německo, Španělsko, Francie, Rusko apod.


Pokud máte nápad, o jakém přínosu vědy či vynálezu bychomna našich stránkáchměli napsat, dejte nám vědět na info@srdceceska.cz

Sdílejte tento článek