Herbert Lom

Herbert Lom

  • 18. 1. 2021

Napsal David Růžička

Šarmantní, charismatický a nepřehlédnutelný. Tak býval charakterizován Herbert Lom. Nejslavnější český herec, který udělal doslova „díru do světa“. 

A přitom v Čechách se o jeho kořenech moc nevědělo. Do širšího povědomí se Lomův původ dostal až po sametové revoluci, přestože jeho filmy běžely v kinech a televizních obrazovkách i za totality. Kdo tehdy neznal klasickou Mayovku Poklad na Stříbrném jezeře, v jejíž filmové verzi vystřihl bravurně roli hlavního padoucha? A kdo se netetelil blahem před obrazovku natěšený na další šílené kousky bláznivého inspektora Dreyfuse z komediální série o Růžovém panterovi? 

Byl jedním z úspěšných Čechů, o kterých se doma nemluvilo. A to přesto, že i v dobách jeho největší slávy, kdy točil v Evropě i Holywoodu po boku filmových hvězd, se sám ke svému původu vždy hlásil a označoval se za „herce českého původu“. 

Vybuduju organizaci tak zločinnou, tak mocnou, že Cosa Nostra proti ní bude Vídeňský chlapecký sbor. 

Charles Dreyfus

Mladý šlechtic a chudý jako herec?!

Herec Lom, plným jménem Herbert Karel Angelo Kuchačevič ze Schluderpacheru se narodil ještě za starého Rakousko-Uherska jako poddaný posledního císaře monarchie Karla I. Psalo se 11. září 1917 a Velká válka, která již několik let vyčerpávala tzv. civilizovaný svět se pomalu chýlila ke svému konci. Uvádí se, že Herbert Lom přišel na svět do zámožné šlechtické rodiny, pravda ale není tak jednoduchá. Lomův tatínek Karel, jako nejmladší z dětí provozovatele dvou restaurací a šumavského penzionu (byť titulem rytíře), nezdědil kdovíjaké jmění, musel se ohánět jako živnostník. Autoservis, tiskárna a občasné zabroušení do uměleckých vod, kde zkoušel působit jako agent, zajistila rodině sice slušný životní standard, do vžité představy o zámožné šlechtě to ale mělo přece jen velmi daleko.

Autoři publikace Herbert Lom, nejslavnější český herec na světě, doložili hercovo sepjetí se šlechtickým rodem Kuchačevičů ze Schluderpacheru. Původ a povýšení do šlechtického stavu tohoto radu zahaluje závoj historie. Zdá se, že Kuchačevičové byli Chorvatského původu, nicméně, tato rodina se původně dlouhodobě sžila převážně s německým prostředím u nás. Pokud jde o historické záznamy, například Herbertova prateta Anna Schluderpacherová působila ve druhé polovině 19. století řadu let jako učitelka na Královských Vinohradech a v souladu s tehdejší zákonnou praxí se tedy nikdy neprovdala. Těch učitelů však bylo mezi Herbertovými předky z otcovy strany hned několik. Herbertovi rodiče již inklinovali k české vlasti a jako příslušníci šlechty se rozhodně výrazně neprezentovali, po roce 1918 – i s ohledem na aktuální platné zákony mladého Československa – přestali šlechtický titul používat vůbec. 

Maminka Olga, rozená Gottliebová, pocházela ze židovské rodiny, mající své kořeny na Plzeňsku. Mezi jejími předky byli řezníci a uzenáři. Své šlechtictví později již jako světově známý herec Herbert Lom vtipně oglosoval (byť se značnou nadsázkou) touto vzpomínkou: „Pamatuji si na svého dědečka, který byl hrabě (Pozn. aut.: ve skutečnosti byl rytířem). K orání svých polí používal strašně hubené krávy. Vypadaly tak uboze, jako by nedostaly najíst. Dědeček měl šest nebo sedm dcer, které nevycházely z domu a zabývaly se jenom domácími pracemi. Můj otec byl první z naší úžasné rodiny, kdo pracoval“.

Coby dítě jezdíval Herbert každé prázdniny do dědečkova penzionu v Železné Rudě na Šumavě. Penzion, postavený ještě v době, kdy se městečko jmenovalo Markt Eisenstein, nesl název Pension Schluderpacher. V patře penzionu se nacházely pokoje k ubytování hostů, přízemí zaujímal hostinec. „Šumava je nádherná, strávil jsem tam podstatnou část svého dětství, a ať jsem kdekoli na světě, vždy na toto místo s láskou vzpomínám. Beru ji jako svůj druhý domov,“ vzpomínal už jako dospělý emigrant na čas dětství.

Vychodil Německé státní reálné gymnázium v Praze a poté se v roce 1936 dal do studia filozofie na pražské Německé univerzitě. Zajímali jej převážně germanistika a dějiny umění. Za studií se také začal věnovat divadlu. Divadlem byl nakonec ovlivněn již od dětství, jeho otec tiskl programy Novému německému divadlu v Praze.  Rodiče ovšem Herbertově herecké kariéře vůbec nefandili, měli strach, že syn jako herec bude trpět hmotnou nouzí. Nejspíš tedy i s ohledem na rodinu si mladý herec nakonec vybral svůj pseudonym – příjmení Lom. Bylo krátké, snadno zapamatovatelné, nekomplikované. Údajně jej inspirovalo nejkratší slovo, které nalezl v telefonním seznamu.

S pomocí spolužáků se nicméně dostal nejdříve do studentského divadelního kroužku a jeho prostřednictvím posléze také do Nového německého divadla. První drobné role mu zde pomáhal nastudovat Fritz Valk, německý herec židovského původu a velký antifašista, který před nacismem, podobně jako Lom, uprchl později do Velké Británie. Valk, levicový intelektuál, patřil zároveň k vynikajícím představitelům tradiční německé herecké školy. Během letních prázdnin Herbert hodně cestoval. Navštívil Francii, Itálii, Velkou Británii a Irsko. Všude se silně zajímal o divadlo. A nezanedbával ani jazyky, tetička Karolína jej cepovala v němčině i ve francouzštině. 

Valkovy rady padly na úrodnou půdu. Když později přišla mladíkovi milujícímu herectví dokonce nabídka k účasti ve filmu, natočeném česky, dokázal se role zhostit na výbornou. Film režiséra Vladimíra Slavínského Žena pod křížem z roku 1937 umožnil Herbertovi zahrát si po boku takové hvězdy prvorepublikového filmu, jakou byla Věra Ferbasová. Lom si v dobovém braku, který později víceméně zapadl, střihl postavu mladého syna, zamilovaného do své atraktivní nevlastní matky. Svůj filmový křest měl za sebou a osvědčil se, následovaly tedy postavy v dalších dvou filmech: Karlu Hynku Máchovi, rovněž natočeném v roce 1937 (epizodní role) a Božích mlýnech zfilmovaných roku 1938, kde ztvárnil roli chasníka.

Anglie: Boj proti fašismu

Univerzitní studia nakonec přerušila Lomova emigrace na konci existence První republiky. V lednu 1939 se Herbert Lom přestěhoval do Velké Británie, kde již měl naštěstí přátele, kteří mu mohli pomoci. Od svého prvního divadelního mentora, Fritze Valka, antifašisty, který v Praze hledal útočiště před narůstajícím fašismem a antisemitismem v sousedním Německu již někdy v roce 1932, měl zřejmě dostatek informací, kterého přesvědčily o tom, že vzrůstající protižidovské kroky, které zasáhly také československou Druhou republiku po odtržení Sudet, signalizují dostatečným způsobem obrovské nebezpečí. Československo už nebylo tou tolerantní demokracií, na jakou byl zvyklý ze svého mládí. Rozhodl se tedy najít útočiště v Londýně. Zároveň jej ovšem hnala také ctižádost, toužil uspět v britském i americkém filmu, který představoval již před válkou významný vrcholek filmového byznysu.

Lom se tedy nejdříve zaměřil na zdokonalování své angličtiny. Absolvoval rovněž několik divadelních kursů (např. v Old Vicu), což mu umožnilo přijetí angažmá v Britském národním divadle. Začátky nebyly vůbec jednoduché, z existenčních důvodů musel přijmout práci hlasatele BBC.

V britském rozhlase byl zprvu přidělován výhradně k vysílání v němčině, později začal spolupracovat i s českou redakcí. Zde se potkával například s hercem a režisérem Otou Ornestem, starším bratrem československého židovského básníka Jiřího Ortena. 

Nebyla to úplně snadná práce, hlasatelé fungovali rovněž jako překladatelé, texty se musely nechávat schvalovat cenzorům, kteří pak hlasatele hlídali i během vysílání přímo ve studiu, zdali se neodchýlili od schválené anglické verze příspěvku. Byli to například Rusové, kteří odešli ze Sovětského svazu ovládaného komunisty a naturalizovali se v nové vlasti. Jako Slované měli alespoň pasívní přehled o tom, co v češtině hlasatel říká. A takových relací či programových bloků bylo několik denně.

Lom se v Británii připojil ke komunitě českých emigrantů. Jeho boj proti fašistickému zlu, které zachvátilo Evropu, se odrazil hlavně v tom, co uměl nejlépe. Účinkoval jako herec v protifašistických hrách, uplatnil se i jako režisér. Jeho práce si získala uznání také mezi britskými herci, kteří českou věc nezištně podporovali, zejména mezi lety 1941-1945. Nezřídka šlo o výrazné i významné osobnosti. Přátelství s Lomem navázal třeba Richard Attenborough, jehož první filmovou rolí se stal zbabělec Stocker z filmu Moře, náš osud v roce 1942. Později se tento starší bratr světoznámého přírodovědce Davida Attenborougha vypracoval na významného režiséra a producenta, držitele dvou Oskarů za film Gándhí a tří Zlatých glóbů. Mimochodem, za války jistě nikoho ani nenapadlo, že v 60. letech budou Lom s Attenboroughem spoluvlastníky produkční společnosti Six Stars Television, L.t.d.

Úspěšný herec s exotickým přízvukem

Netrvalo to dlouho a herecky nadaný Lom rovněž našel uplatnění v britském filmovém průmyslu. Nejdříve sehrál několik vedlejších rolí, například Napoleona ve snímku Mladý pan Pitt z roku 1942. Zazářil natolik, že již o rok později dostal rovnou hlavní roli hypnotizéra Stephena Torga ve snímku Temná věž. Vysloveným úspěchem bylo i jeho ztvárnění dr. Larsona, který se usilovně snažil vyléčit slavnou pianistku ze sebevražedných sklonů v psychologickém dramatu Sedmý závoj, natočeném v roce 1945. „Lom má před sebou velkou budoucnost,“ napsal v následujícím roce americký list Variety. Mimochodem, šest let po natočení Sedmého závoje si roli, s níž v cizině prakticky prorazil, Lom zopakoval rovněž velmi úspěšně na divadelních prknech.

Disponoval hlasem, který filmaři i diváci vnímali jako libozvučný a nevadil ani slabý český přízvuk, naopak, s Lomovým pronikavým pohledem propůjčoval ztvárněným postavám nádech jisté exotičnosti. Díky tomu si úspěšně zahrál i řadu padouchů, například dvojroli francouzských dvojčat – artistů, bažících po pomstě v thrilleru Dvojí alibi z roku 1947 nebo Krista, gangstera řeckého původu v kriminálním dramatu Noc a město, natočeném v roce 1950. Právě čtyřicátá a padesátá léta přinesla Lomovi řadu rolí v tehdy oblíbených noirových filmech se špionážním, kriminálním, psychologickým či dobrodružným nádechem.

Fakt, že se mu povedlo etablovat se na britské filmové a divadelní scéně, vedl Herberta Loma k rozhodnutí v Británii už zůstat. A dobře udělal, postupně se stal hvězdou světového formátu. Koncem roku 1947 pak přijal britské občanství.

Komunistickým agentem? Nikdy!

V jeho bývalé vlasti, Československu, se zatím dostávali k moci komunisté. To ovlivňovalo celkovou atmosféru v zemi a samozřejmě nová situace zasahovala i do životů řady lidí, zejména po vítězství komunistů v roce 1948. Měsíc před Vítězným únorem se Herbert Lom vrátil na čas do Československa. Podle svědectví ostatních prý ale jako by neviděl padající železnou oponu, která rozdělila na dlouhá desetiletí západní svět od jeho staré vlasti, která se definitivně stávala součástí tzv. Východnícho bolku. K jeho novému domovu na Západě ho ovšem vázaly pracovní povinnosti, takže v Československu, kterému začali vládnout komunisté, nezůstal. Do emigrace se naštěstí podařilo odejít i Lomovým rodičům. 

Navzdory jeho britskému občanství se s ohledem na fakt, že v Praze zůstala jeho sestra, začal od 50. let hercův život poněkud přibližovat thrillerům, v jakých měl možnost předtím účinkovat. Systematickým tlakem zejména při vyřizování žádostí o vstupní vízum do Československa se Loma snažila získat ke spolupráci československá rozvědka. Nenechal se však zlomit. Když v srpnu 1968 přišla okupovat Československo vojska Sovětského svazu a Varšavské smlouvy, odešla do emigrace také Lomova sestra. Rozvědka tak na herce ztratila definitivně veškeré páky. Ironií osudu je, že v 50. letech Lomovi opakovaně znepříjemňovaly život také americké úřady, které mu znemožňovaly vstoupit na území USA a získat filmové role v Hollywoodu. Američané měli pro změnu strach z případných hercových sympatií ke komunismu a možné spolupráce s některou z komunistických rozvědek. „Amerika mě nechtěla, většina umělců inklinovala k levici, ale já obdivoval Ameriku,“ vzpomínal později na paradoxní situaci sám Herbert Lom. 

Světla ramp a hvězdné roky

Mezi lety 1953-1955 Herbert Lom velmi úspěšně účinkoval rovněž na londýnských divadelních prknech. Divadlo Drury Lane Theatre jej obsadilo do role krále Mongkuta v Rodgersově slavném muzikálu Král a já. Mezinárodní proslulost mu zajistila filmová role gangstera Louise, kterou ztvárnil v kriminální komedii Pět lupičů a stará dáma, natočené roku 1955, a která je dodnes velmi oblíbenou klasikou. Tou dobou také polevuje období tzv. Druhé rudé paniky, vyvolané v Americe aktivitou senátora McCarthyho, poznamenané strachem z ohrožení konzervativních hodnost, „neamerické činnosti“ a komunistické špionáže. Společnost se vrací do normálu od vypjaté hysterie, která postihovala řadu umělců, podezřelých z levicového smýšlení, zejména pak cizince, ale třeba i homosexuály (jejich orientace byla v USA 50. let oficiálně považována za psychickou poruchu). McCarthy nakonec dostal důtku za činnost znevažující práci senátu a postupně ztratil podporu veřejnosti. Herbertu Lomovi se otevřela cesta do Hollywoodu. Exceloval tehdy především jako herec vážných rolí. Ztvárnil Napoleona v americkém velkofilmu Vojna a mír z roku 1956, kde si zahrál s krásnou Audrey Hepburnovou. Vystřihl bravurně postavu piráta jménem Tigranes Levantus v historickém velkofilmu Spartakus, to se psal již rok 1960, nebo hlavní zápornou postavu ve velkofilmu Cid z následujícího roku. Zdá se, jako by byl přímo zrozený pro „záporáky“. Hraje po boku herců věru zvučných jmen: Kirka Douglase a Charltona Hestona. A samozřejmě nádherných slavných hereček, jakými byly Shirley McLainová nebo Lomova veliká oblíbenkyně, přeslavná Greta Garbo.

Mimochodem, na konci 50. let si několikrát – už jako zkušený a zavedený herec – zahrál se Seanem Connerym, mladíčkem na začátku kariéry, který se teprve musel ohánět, než se vypracoval ke své hvězdné kariéře.

Symbolické bylo pro Loma rovněž Hollywoodské setkání s někdejší hvězdou československých prvorepublikových filmů, Hugo Haasem. Tomu bylo v čase setkání 58 let a v americké emigraci, kam utekl před evropským nástupem hitlerovského fašismu na jaře roku 1939 (Hugo Haas pocházel z brněnské židovské rodiny), se mu příliš nedařilo. Lom tehdy pochopil, že Hollywoodské pozlátko není zas tak třpytivé, jak se to jeví ze vzdálené Evropy. Rozhodl se tedy zůstat raději britským hercem, neboť na Britských ostrovech měl „své jisté“.

Zlatá šedesátá

V 60. letech se začal objevovat rovněž v televizi. Vytvořil postavu psychiatra Rogera Cordera v seriálu The Human Jungle(běžel mezi lety 1963-64), jako host se objevil například v seriálech The Man from U.N.C.L.E.Hawaii Five-O a The Detectives. V době politické oblevy uvnitř socialistického Československa Lom navazuje kontakty s někdejší vlastí. Uvažuje se dokonce o natočení filmu, který by odhaloval zločiny, ke kterým došlo v Československu ovládaném komunisty po roce 1948. Lom později záměr filmu popsal takto: „Řádění rudé tajné policie, která terorizuje obyvatelstvo a lidé jsou vyděšeni při pouhém zaklepání na dveře s obavou, že je přišla Státní bezpečnost zatknout“. I když v dané době vznikaly v Československu materiály, nezřídka zveřejňované, dokládající hrůzy z let 1948-1954, i Lomovi bylo jasné, že ani za nadcházejícího „Pražského jara“ by nejspíš takový film ani nikdo z reformních komunistů neschválil.

Jako spoluvlastník britské produkční společnosti se pokoušel navázat kontakty s Filmexportem. Měl velký zájem zúčastnit se Karlovarského filmového festivalu s tím, že by si zaplatil cestu i ubytování. Jednání ale skončila víceméně bezvýsledně.

V roce 1962 se objevil v roli chamtivého Cornela Brinkleye, šéfujícího banditům v koprodukční Mayovce Poklad na Stříbrném jezeře. Film ale připadal Lomovi být poměrně mělký, a tak se k němu příliš nehlásil. Poprvé jej celý údajně shlédl až v pozdním věku na festivalu dětských filmů ve Zlíně roku 2004. Tehdy se již s filmem dokázal smířit.

Dejte mi deset mužů jako Clouseau, a můžu zničit svět.

Charles Dreyfus

Naopak si hned zamiloval roli, která mu přinesla celosvětovou slávu, a to roli umanutého inspektora Dreyfuse, kterého přivede k šílenství jeho geniálně nešikovný podřízený – inspektor Clouseau – ve skvostné komedii Růžový panter z roku 1963. Není divu, že o Růžovém panterovi vznikl hned celý cyklus extrémně úspěšných filmových komedií. Přesto, že hvězdné manýry Petera Sellerse – Clouseaua – vytáčely nejen režiséra Blakea Edwardse, nevěřícně nad nimi kroutil hlavou také Herbert Lom. Téměř se už zdálo, že žádné další pokračování Růžového pantera nikdy natočeno nebude. Naštěstí, i vzhledem k celkovému úspěchu snímku, postupně spatřily světlo světa další díly: Komisař Clouseau na stopě(1964), Návrat růžového pantera (1975), Růžový panter znovu zasahuje (1975), Pomsta růžového pantera (1978), Stopa růžového pantera (1982), Kletba Růžového pantera (1983) a Syn růžového pantera (1993). V každém z těchto filmů samozřejmě nechybí ani Dreyfus, ztvárněný Herbertem Lomem. Asi nikoho nepřekvapí, že pokus o film Inspektor Clouseau z roku 1968, který se chtěl obejít bez režiséra Blakea Edwardse a herců Petera Sellerse i Herberta Loma skončil neúspěchem. Jen na okraj, kdo by snad nevěděl, Růžový panter je jméno fiktivního vzácného diamantu, které prostupuje sérií zmíněných komedií. Animovaná růžová kočkovitá šelma, vytvořená za účelem oživení titulkům série, ovšem nabyla postupně takové popularity, že začala žít prakticky vlastním životem, nezávisle na zmíněných hraných filmech. Sama o sobě se také stala popkulturní ikonou.

Podzim života: Herec, spisovatel, významný rodák z Čech

Na počátku 70. let se Herbert Lom objevuje i v sérii hororů, zahraje si například profesora Van Helsinga v upírském filmu Dracula. Nenatáčí ovšem již tak často. Dává se však také na literární dráhu, výsledkem je historická kniha z roku 1978 nazvaná Špion na scéně: Dvojí život Christophera Marlowea o pozdně renesančním anglickém dramatikovi.

Pro nás může být zajímavé, že koncem dekády Herbert Lom nabídl velkorysý finanční dar britské pobočce Výboru pro ochranu nespravedlivě stíhaných, známého pod zkratkou VONS. Toto sdružení občanů – disidentů bylo v totalitním Československu založeno rok po slavné Chartě 77 a kladlo si za cíl zveřejňovat jednotlivé případy politických vězňů a vůbec občanů pronásledovaných režimem z politických důvodů. Ukázalo se, že na mediálně známé osobnosti si státní moc tolik netroufala. 

I když se filmy s Herbertem Lomem objevovaly v československé televizi i filmové distribuci, o jeho českých kořenech se veřejnost dozvěděla prakticky až po sametové revoluci. Herec se do někdejší vlasti pravidelně vracel a jeho příběhu se postupně začala věnovat i média. Roku 1992 mu v češtině vyšla také druhá kniha – Dr. Guillotin: Bádání excentrického vědce, který předběhl svou dobu, zaměřená na tragický osud propagátora slavného popravčího nástroje Francouzské revoluce, gilotiny. Ve stejném roce se při návštěvě Prahy objevil dokonce v zábavném pořadu Sherlock Holmes v pánských lázních aneb Komisař Dreyfus zasahuje. V roce 2004 Lom přicestoval na Mezinárodní dětský filmový festival do Zlína, kde byl promítnut i zmíněný Poklad na Stříbrném jezeře.

Autor: Nakladatelství NZB

Koncem února roku 2006 vešel Lomův český původ do většího povědomí veřejnosti díky hercově účasti při slavnostním předávání domácích filmových ocenění Český lev. Češi získali šanci seznámit se s inspirativním rodákem, který se doslova a bez nadsázky stal nejúspěšnějším českým hercem, jenž udělal pomyslnou „díru do světa“, když se nesmazatelně zapsal do dějin velké kinematografie. Lomova filmografie a výčet divadelních rolí by vydala na několik stránek. Kromě toho stihl být třikrát ženatý a mít dva syny i jednu dceru. Zemřel 27. září 2012 v Londýně.  Roku 2016 vydal badatel Zdeněk Bauer Lomův životopis pod názvem „Herbert Lom, nejslavnější český herec na světě“. Lomovy osudy ilustrují fakt, že k dosažení úspěchu bylo zapotřebí vedle příslovečného štěstí i značnou osobní sílu a velkou dávku pracovitosti. Byť se o něm v rodné zemi desetiletí prakticky nehovořilo, on se vždycky ke svým kořenům hlásil. Jak se podařilo badateli Zdeňku Bauerovi zjistit: „Britští novináři mu nikdy neříkali, že je britským hercem, vždy uváděli, že je hercem českého původu.“


Osobní údaje

Narození    11. září 1917, Praha, Rakousko-Uhersko

Úmrtí          27. září 2012 (ve věku 95 let), Londýn, Anglie, Spojené království 

Manželka   Dina Schea (1948–1971)

                    Eva Laciková (?–1990)

Děti             Nicholas, Alec, Josephine

                  


Filmografie

Pokud máte nápad, které osobnosti bychom na našich stránkách mohli zveřejnit životopis, napište nám na info@srdceceska.cz. 

A pokud byste měli ambici nám pomoci nějaké životopisy literárně zpracovat, budeme velmi rádi. Ozvěte se nám také na info@srdceceska.cz

Sdílejte tento článek